L(á)skavost

Updated: May 4, 2019

#mindfulness #mindfullife #vsimavost #soucit #sebelaska


S laskavostí bych asi měla začít u sebe. Protože když chci být štědrá a laskavá k ostatním, měla bych mít nadbytek, měla bych se cítit zahrnuta laskavostí, až z ní automaticky přeteče ten pohár a laskavost se rozšíří z mého srdce i na ostatní.

Jako žena, jako maminka, se často nachytám, jak myslím hlavně na to, jak uspokojit potřeby své malé Elišky. Hlavně zpočátku, když se malá narodila, byly chvilky, kdy jsem seděla nešťastně, že ani nevím kdy se najíst, protože miminko pořád něco potřebuje. Tehdy mi moudá žena, moje vlastní maminka do telefonu řekla - mysli i na sebe. Prostě ji nech chvilku plakat a hlavně se najez. A měla pravdu. Ne nadarmo teď slýchávám poměrně často, že základ štěstí rodiny vychází od maminky. Ta první musí být spokojená a pak se její štěstí šíří na ty ostatní.


Být k sobě laskavá, co to znamená?

Dopřát si odpočinek, jídlo a to co mám ráda. Dopřeji si být slabá a plakat, když je mi úzko. Dopřeji si jít spát brzy, i když nejsem na pokraji sil. Právě proto, abych je zachovala pro své milé.

Ne vždy se mi to daří. Přála bych si pro sebe v tomhle ohledu dělat víc. Když jsem třeba nemocná, nezalezu do postele, ale jdu a pracuji. V tomhle ohledu mám co zlepšovat. Viděla jsem takové krásné video, kde staří lidé přemýšlejí, co by ve svém životě udělali jinak. Víc by si hráli se svými dětmi, nepracovali by tolik a víc by trávili svůj čas s blízkými. To je podle mě laskavost k sobě. To, že si dokážu dopřát to, na co mám právo. I přes pohnuté mechanismy téhle doby.

K laskavosti k sobě patří, ale také nastavení si hranic vůči ostatním. Sama si vzpomínám na dobu, kdy jsem sice byla otevřená vůči ostatním, ale nijak jsem nehlídala své hranice, kam až pouštím lidi ze své práce. Jednoduše jsem otvírala své nitro kde komu. Dobře to nedopadlo, tehdy využilo několik lidí mé otevřenosti proti mě. Měla jsem možnost dost jasně si uvědomit, že takhle to dělat nemůžu. V téhle práci už sem další šanci neměla. Ale na dalších místech ano. Někdy se učíme z vlastních zkušeností, ale soudím, že lepší je všimnout si takových tendencí dřív, než na ně doplatíme. Tohle je jedna ukázka hranic. Jinou může být příklad člověka, který za mnou chodil svěřit se se svými trápeními. Pravdou je, že jsem mu to nabídla. Nicméně jsem sama předpokládala, že bude třeba svěření se s tématem, se kterým nakonec vůbec nepřišel. Ale když za mnou pak chodil stále dokola s jednou věcí, začalo to být otravné. Stalo se to nedávno a to je jedna z věcí, kterou mi všímavost přinesla. Ve chvilce, která mi není příjemná už nezatnu zuby. Protože v tomhle případě, by mohla přijít další reakce. A to vyslechnout si dokola se omílající věc a pak dotyčného pomluvit, jak mě to už nebaví. Mnohem raději jsem tedy udělala to, že jsem mu řekla, že už mi to opakuje po několikáté a já už nevím co na to říkat. Myslím, že to pochopil. Někdy bych v takové situaci měla i chuť říct víc, ale to je zase ta laskavost vůči tomu druhému. Vymezila jsem si hranice, ale neublížila jsem mu.

V tomto životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou - Marie Terezie -

Takových podobných situací můžeme zažít spoustu. A určit si hranice, kam až toho druhého nechám zajít, je jen na mě. Zkuste si někdy uvědomit, když si stěžujete na někoho, jak se k vám zachoval, zda jste své hranice vůči němu vyslovili, vymezili je. Pokud ne, pak to možná nemůže být jeho nebo její chyba. To kam až necháme druhého zajít, je naše vlastní zodpovědnost.


Rozhovor s tebou, je pro mě úkrytem - Emily Dickinson -

No a to nejkrásnější je pro mě představa, že budu mít vždy a všude dost nadbytku na to, abych mohla být laskavá vůči ostatním. Neštěkala na prodavačku v krámu nebo nebyla protivná na kolegu v práci. Ani to se zatím nedaří stoprocentně a jsem laskavá k sobě a nijak si to nevyčítám. Jsem vděčná za to, když rozveselím svojí kamarádku, která má splín nebo ukážu jiný úhel pohledu na něco co zrovna řeší. Když pomůžu mamince do tramvaje s kočárkem nebo na kluka v tramvaji posunky ukazuji, že má rozepnutý batoh a on mi pak gestem sepnutých rukou dá díky i s poklonou. Když mi soused řekne, že mi děkuje, že sem ho vyslechla a ta prodavačka má úsměv na tváři, protože jí popřeji, aby jí to v práci uteklo. To je to nejvíc, ten rozzářený obličej, který po l(á)skavosti zůstane.




30 views
  • Facebook Social Icon

© 2019 Katerina Hyska - BE HERE AND NOW - VOP