Postoj bez hodnocení

Updated: May 4, 2019


Jak by asi vypadal náš život, pokud bychom vůbec nehodnotili. Hodnocení je takovým nástrojem k rozlišování. Je to vyjádření názoru na věc. Je to uvědomění si, v jakém jsem zrovna stavu. V dobrém nebo ve špatném. Je to zelené nebo modré. Je hezky oblečený nebo vypadá fakt trapně. Nesouhlasím s jejím názorem. Nebaví mě to. Zhodnotím situaci a podle toho se zachovám. Je vůbec možné zaujmout postoj bez hodnocení? Je možné ho alespoň trochu omezit? A hlavně proč, pokud jde o nástroj, který mi pomáhá vyznat se např. v tom, co se zrovna děje.


Žijeme ve světě, kde nás učí hodnotit sami sebe již od mala. "Ty jsi ale šikovný chlapeček" a tobě jede v hlavě, že jsi šikovný. Nebo přesně naopak. Maminka nemá zrovna pochopení pro tvé malby na zdi a seřve tě, že jsi zlobivý, zlý kluk. Takže hned zkraje našeho bytí se potkáváme s hodnocením sebe samých. Dalším krokem na cestě, je naučit nás hodnotit druhé. "Podívej se, jak si hezky uklízí, měl by sis vzít příklad." No pak nastoupíme do školy a hodnocení je hlavní součástí našeho školního žití. Známky za to, jak moc jsme nebo nejsme dobří v tom či onom. Určujeme a určují kvalitu našich výkonů. Porovnáváme, přeměřujeme. Ustavičně něco hodnotíme. Hodnotíme vše, na co si jen vzpomeneme.


Pokud se na hodnocení podívám z pohledu lidského vývoje, myslím, že je velkým činitelem v našem pokroku. Je to rozlišovací schopnost. Nechtěla bych přijít o schopnost zhodnotit situaci nebo přijít o určitou míru úsudku o dějích a lidech ve vztahu k sobě samé. Dost často, ale hodnocení nevychází z potřeby orientovat se v situaci nebo v potřebách druhých. Není na místě hodnotit, protože zrovna nešlapu v botách toho druhého. Ale na pozadí, vyvstane myšlenka, která hodnocení promění v soud. A na základě vlastních "požadavků" a "kritérií" zhodnotí druhého člověka. Kolikrát nevědomky ohodnotíme kolemjdoucí nebo svého kolegu či kolegyni. Za jeho oblečení, chování nebo domnělou představu o tom, co vlastně vidíme.


Setkávám se s názorem, že já přece nehodnotím. Né to já nedělám. Pak ale nastane chvilka, kdy po jednom dni, kdy se snažím zaměřit svou pozornost na své hodnocení, zjistím, že hodnotíme všichni. Je to logické a přirozené.


Postoj nehodnocení úzce souvisí s tím, jak moc jsme schopni přijmout, co se právě děje nebo jak moc jsme ochotni tolerovat druhého člověka, bez potřeby jej kritizovat či srovnávat ve svých měřítkách.




Zkuste si někdy opravdu celý den, celý víkend zaměřit svou pozornost na své soudy. Jak hodnotíte a kdy a jakou povahu mají ta vaše hodnocení. Pokuste se ale svá hodnocení nehodnotit. :D Pouze je pozorujte, všímejte si toho, jak přemýšlíte, pokud vidíte něco nového nebo něco starého, již pro vás okoukaného. Zde už možná nehodnotíte, už jste si na to či ono, tu či toho zvykli. Všímejte si toho, jak často hodnotíte.



V našich životech je spousta trápení způsobená právě tím, že všemu dáme nálepku. Daváme ji svým dětem od útlého věku a díky tomu pak zase ti malý hodnotí sama sebe, koupí si tu nálepku od vás. Trápíme se tím, že se nám něco líbí a my to nemůžeme mít. A naopak se trápíme také tím, že se nám něco nelíbí a prcháme před tím. Na vahách je líbí/ nelíbí, mám rád/nemám rád. Ten důvod, proč se učit tolik nehodnotit vychází právě z těchto následků, které hodnocení samotné má. Snaha o zaujetí postoje bez hodnocení, přináší do našeho vnímání uvolnění. Uvolníme se v tom, jak žijeme. Je to první krok na cestě k tomu, jak lépe prožívat strasti našich životů. Krok k tomu být více empatičtí k okolí, protože ho už tolik nehodnotíme, ale snažíme se ho přijmout takové jaké je. Nedáváme nálepky na vše, co vidíme, ale díváme se, jaké to opravdu je.


Někdy může přijít i úleva, pokud Vás někdo vyzve k tomu, aby jste nehodnotili to, co vás čeká. Nechte ať se to stane a nechce doznít to, co to s vámi udělá. Často vyzvu sama sebe k takovému postoji a pak si s mnohem větší radostí užiji zážitek, který přijde.


Nenabádám vás k úplnému opuštění hodnocení, ale k postoji, ve kterém spíše než hodnocení máme pořádně otevřené oči a hlavně mysl a díváme se na to, co se děje, aniž bychom dopředu nebo dodatečně vnášely vlastní měřítka.





0 views
  • Facebook Social Icon

© 2019 Katerina Hyska - BE HERE AND NOW - VOP