Stop bulshitům z venku i zevnitř

Updated: May 4, 2019


Tak nějak se moc teď neozývám a to stopro proto, že si užívám stresová obdobíčka, to mi možná trochu chybělo. Nebo nechybělo? Někdy si ty stresy vytváříme úplně sami, aniž by vážně nějaké byly. A někdy je opravdu prožíváme, je fajn umět si to rozlišit a třeba vědět co s nimi. Takže za mě je poslední doba spojena s oběma těmi druhy...trochu je popíši.



Vlastní bulshity a ovlivnění okolím

Cílem, tedy pokud chcete žít trochu víc vědomě, je naučit se věci venku i uvnitř přijímat tak jak přicházejí, bez větší potřeby je měnit. Hledat v nich souvislosti a tím je snadněni přijímat.


My ženy obzvláště dokážeme v hlavě vymyslet takové příběhy, kterým věříme a vůbec nepřipouštíme, že se věci mohou odehrávat úplně jinak. A jako lidé máme velký dar rozumnět tomu, co se děje hlavně u těch druhých (nejsme tam emočně chyceni, protože se nás to netýká, což neznamená, že opravdu víme jak to doopravdy je). Když se to týká nás samotných, jsme lapeni ve spleti emocí a nedokážeme jasně rozpoznat jak věci opravdu jsou.


Přesto nemusíme podléhat vlivům okolí a jeho celkovému mínění, jen proto, že to tak ti ostatní vidí. Poučila jsem se, že i když všichni tuší lépe než já, jak se věci mají, tak já i přes to, nemusím vůbec přistupovat na tuhle jejich pravdu. Nerada bych Vám zamotala hlavu :) Ale proč né, že.


Často si hraji s intuicí nebo s možností, že informace, které potřebujeme znát, jsou již obsaženy v našem nevědomí. Pak se stačí uvolnit a pro informaci si sáhnout. Někdy nám i sama intuice napovídá, jak to doopravdy je, ale my pořád dokola posloucháme a namlouváme si to, co ví okolí nejlíp a jak to ta naše společnost zarytě vnímá. To je jedna varianta. Pak je tu varianta, že okolí má opravdu pravdu a protože není ovlivněno vlastní zaujatostí, tak vidí jasněji než my sami. Najít v tom ten střed může být těžké.


Pro mě je momentálně krásné zjištění, že se mohu spolehnout hlavně na ten osobní prožitek, který právě dost často poklepe po zádech intuici nebo první myšlence a dá jí za pravdu. Já to věděla, ale oni říkali něco jiného a tím mě stáhli do svého mínění.


Trochu bych to ještě přiblížila tím, že někdy máte tušení, že to co se děje, není až takové drama a jakoby rozdíl v tom utvářel rozum a srdce. A přemíra rozebírání a zamotávání se má podobné následky v té myšlenkové podobě, stejně tak jako když se necháte ovlivnit ostatními. Začneme se něčím užírat a pak už se nabaluje jedna myšlenka na druhou. A s tím se přidávají negativní emoce, protože začínáme věřit tomu příběhu, který si vytváříme.

A když tu myšlenku vytáhneme ven a ostatní nám na ni začnou nabalovat ty své předpoklady, stane se to samé. V prvním případě nemusíme věřit, že ty nabalující se myšlenky jsou pravda a to pak ani v tom případě, že nám tyto myšlenky supluje naše okolí.

Můžeme uvěřit jen tomu, co si prožijeme nebo tomu, co nám ukáže situace, jak to doopravdy je.


Tedy záleží na naší vlastní míře, jak moc jsme ovlivnitelní míněním ostatních a jak moc dokážeme vytvářet bulshity ve vlastní hlavě.



Stres projevující se díky okolnostem

Tohle téma ve mě teď taky hodně zní. Hledám bydlení a přístup mnoha lidí k mamince samoživitelce je opravdu nepříjemný. Tedy nejen, že je stres z toho, že musíte nějaké to bydlení sehnat, ale navíc Vám k tomu přikládají pod kotel cizí lidé, kteří Vás odepisují hned při prvním telefonickém kontaktu. A tady bych mohla zase, jako v prvním bodě baštit tu jejich pravdu a být z toho smutná a věřte, že jsem. Smutná z jejich postoje, ne proto, že jsem sama s láskou malou.


Opravdu upřimně mám ráda tyhle momenty, kdy šáhnu po něčem, co mi v krizi opravdu pomůže a to je ta nejjednodušší věc - zaměření se na přítomnost, vědomě a klidně. Neutíkám od svého smutku, ten tam pořád je. Ale svou pozornost zaměřím k tomu, co je mnohem důležitější, tomu co mám před svým nosem. Cítím vděčnost za to, že jsem schopna si to včas uvědomit. Uvědomit si ten moment, kdy bych se mohla začít patlat ve vlastních bulshitech a přestanu s tím.


Někdy ale není možné ty stresy jen tak zastavit. Někdy je toho prostě vážně moc. A s každým stresem nám naše tělo pomáhá tak, že vyplavuje hormon zvaný kortizol. Jenže když je moc kortizolu, tak z toho jsou pak nejrůznější zdravotní potíže. A tak před spaním zaměřím svou pozornost plně na to své uběhané tělo a zjišťuji, kde všude je v napětí. S každým nádechem pak pošlu uvolnění. Naše tělo může fungovat jako barometr. Zjistím, že je toho už vážně hodně, napětí se rozlézá do různých částí těla (čelist, záda). A tak jako krizovou internvenci, ale nejlépe, abych takovému napětí předešla, používám metodu od Wima Hofa. Tahle metoda pomáhá okamžitě, ale i dlouhodbě snižovat stresový hormon. A dělá opravdu dobře i mysli. Pro mě momentálně nejúčinější technika, která má zaručené a okamžité výsledky. A aniž by to bylo záměrem této úvahy, napadá mě, že na konci září bude v Praze probíhat kurz s certifikovaným lektorem. 23.9.2018. Pokud by vás to zajímalo.

FCB událost: https://www.facebook.com/events/1335928293215262/


Závěrem bych možná napsala, že stresy nám asi nikdy nezmiznou, to jsou takové nástrahy našich malých životů. Ale jako každou výzvu, která se mi postaví do cesty, vnímám i projev stresových situací jako příležitosti uvědomit si, jak to vlastně v sobě mám a tím možnost získat další materiál k práci na sobě...:) laboratoř mysli a života.







26 views
  • Facebook Social Icon

© 2019 Katerina Hyska - BE HERE AND NOW - VOP